DPČ: Kompletní průvodce sociálním a zdravotním pojištěním 2024

Definice DPČ a její základní charakteristika

Dohoda o pracovní činnosti, běžně označovaná jako DPČ, představuje specifickou formu pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, která je upravena zákoníkem práce. Jedná se o flexibilní způsob zaměstnávání, který umožňuje práci v rozsahu nepřekračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Toto omezení se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů.

Na rozdíl od klasického pracovního poměru poskytuje DPČ větší volnost při organizaci práce, přičemž zachovává určité výhody pracovněprávní ochrany. Důležitým aspektem je povinnost písemného uzavření dohody, kde musí být uvedeny sjednané práce, rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. Zaměstnavatel je povinen jedno vyhotovení dohody předat zaměstnanci.

Z hlediska sociálního a zdravotního pojištění platí, že pokud měsíční příjem z DPČ přesáhne částku 3500 Kč, vzniká povinnost odvádět pojistné. V takovém případě se zaměstnanec stává účastníkem nemocenského a důchodového pojištění. Zaměstnavatel odvádí za zaměstnance část pojistného a zaměstnanec hradí svůj podíl, který je mu strháván z odměny.

Specifikem DPČ je možnost sjednání práva na dovolenou či jiných pracovních benefitů, což musí být výslovně uvedeno v dohodě. Není-li v dohodě sjednáno právo na dovolenou, zaměstnanci tento nárok nevzniká automaticky jako u pracovního poměru. Obdobně lze sjednat i další pracovněprávní nároky, například příplatky za práci v noci nebo o víkendech.

V případě ukončení DPČ je stanovena patnáctidenní výpovědní doba, pokud nebyla v dohodě sjednána doba delší. Výpověď může být podána z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to jak ze strany zaměstnance, tak zaměstnavatele. Okamžité zrušení dohody je možné pouze v případech stanovených pro okamžité zrušení pracovního poměru.

Pro zaměstnavatele představuje DPČ výhodnou alternativu k pracovnímu poměru, zejména při potřebě pokrytí částečných úvazků nebo sezónních prací. Administrativa spojená s DPČ je jednodušší než u klasického pracovního poměru, což oceňují především menší firmy a organizace. Zaměstnavatel má také větší flexibilitu při rozvrhování pracovní doby a může lépe reagovat na aktuální potřeby provozu.

Z pohledu zaměstnance je DPČ vhodná zejména pro přivýdělek při studiu, v důchodu nebo jako druhé zaměstnání. Významnou výhodou je možnost kombinovat více DPČ u různých zaměstnavatelů, přičemž u každé z nich musí být dodržen limit nepřekročení poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Tato forma práce také umožňuje lepší sladění pracovního a osobního života, což je v současné době stále důležitějším faktorem při výběru zaměstnání.

Minimální výše odvodů zdravotního pojištění

V případě dohody o pracovní činnosti (DPČ) je stanovení minimální výše odvodů zdravotního pojištění závislé na několika klíčových faktorech. Základním pravidlem je, že odvody zdravotního pojištění se platí pouze tehdy, pokud měsíční příjem přesáhne částku 4.000 Kč. Tato hranice je rozhodující pro vznik účasti na zdravotním pojištění a následnou povinnost odvádět pojistné.

Zaměstnavatel má povinnost odvádět za zaměstnance pracujícího na DPČ zdravotní pojištění ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu. Z této částky hradí zaměstnavatel 9 % a zaměstnanec 4,5 %. Je důležité si uvědomit, že i když je příjem z DPČ nižší než stanovená hranice 4.000 Kč, zaměstnanec musí být zdravotně pojištěn, ale pojistné si musí hradit jiným způsobem, například jako osoba bez zdanitelných příjmů nebo být pojištěn státem.

V situaci, kdy zaměstnanec pracuje současně na více dohod o pracovní činnosti u různých zaměstnavatelů, se příjmy pro účely zdravotního pojištění nesčítají. Každá dohoda se posuzuje samostatně. To znamená, že pokud má pracovník například dvě DPČ, každou s příjmem 3.000 Kč měsíčně, ani z jedné se zdravotní pojištění neodvádí, přestože celkový příjem činí 6.000 Kč.

Zaměstnavatel má také povinnost přihlásit zaměstnance k zdravotnímu pojištění, pokud jeho příjem překročí stanovenou hranici. Tuto povinnost musí splnit do 8 dnů od vzniku skutečnosti. Stejně tak musí zaměstnavatele do 8 dnů odhlásit, pokud příjem klesne pod rozhodnou částku nebo dojde k ukončení pracovního poměru.

Specifickou situací je souběh DPČ s hlavním pracovním poměrem. V takovém případě se zdravotní pojištění odvádí z hlavního pracovního poměru vždy, a pokud příjem z DPČ přesáhne 4.000 Kč, odvádí se pojistné i z této částky. Pro zaměstnance to znamená dvojí odvod zdravotního pojištění, což může mít vliv na čistý příjem.

Je třeba také zmínit, že výše minimálního vyměřovacího základu pro zdravotní pojištění se může každoročně měnit v závislosti na změnách v legislativě a vývoji minimální mzdy. Zaměstnavatel je povinen sledovat tyto změny a správně aplikovat aktuální sazby a limity. Nedodržení těchto povinností může vést k penalizaci ze strany zdravotní pojišťovny a dodatečnému doměření pojistného.

Pro správné fungování systému zdravotního pojištění při DPČ je klíčová precizní evidence příjmů a pravidelná kontrola překročení rozhodné částky. Zaměstnavatel musí vést přesnou dokumentaci a včas reagovat na změny v příjmech zaměstnance, aby nedocházelo k porušování zákonných povinností v oblasti zdravotního pojištění.

Výpočet sociálního pojištění z DPČ

Sociální pojištění u dohody o pracovní činnosti představuje důležitou součást odvodových povinností, které se týkají jak zaměstnance, tak zaměstnavatele. Povinnost platit sociální pojištění vzniká v případě, že měsíční příjem z DPČ přesáhne částku 4.000 Kč. Tato hranice je klíčová pro určení, zda bude pracovník účasten na sociálním pojištění či nikoli.

Položka DPČ	Sociální pojištění	Zdravotní pojištění
Minimální měsíční příjem pro odvody	3500 Kč	3500 Kč
Sazba - zaměstnanec	6.5%	4.5%
Sazba - zaměstnavatel	24.8%	9%
Celková sazba	31.3%	13.5%

Při výpočtu sociálního pojištění z DPČ se postupuje obdobně jako u běžného pracovního poměru. Zaměstnanec odvádí 6,5 % z hrubé mzdy, zatímco zaměstnavatel přispívá 24,8 % z hrubé mzdy pracovníka. Celková výše odvodu tedy činí 31,3 % z hrubé mzdy. Je důležité si uvědomit, že tyto odvody zajišťuje zaměstnavatel, který je zodpovědný za správný výpočet a včasné odvedení pojistného příslušné správě sociálního zabezpečení.

V praxi to znamená, že pokud pracovník na DPČ vydělá například 6.000 Kč měsíčně, odvede ze své mzdy 390 Kč na sociální pojištění (6,5 % z 6.000 Kč) a zaměstnavatel za něj zaplatí 1.488 Kč (24,8 % z 6.000 Kč). Tyto odvody zajišťují pracovníkovi účast na důchodovém pojištění, nemocenském pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

Specifickou situací je kolísání příjmu kolem hranice 4.000 Kč. Pokud v jednom měsíci příjem přesáhne limit a v dalším měsíci je pod limitem, účast na pojištění vzniká a zaniká podle aktuální výše příjmu v daném měsíci. To může mít vliv například na nárok na nemocenské dávky nebo na započítávání doby pro důchodové pojištění.

Zaměstnavatel musí také pamatovat na to, že při překročení limitu 4.000 Kč je povinen zaměstnance přihlásit k pojištění, a to do 8 dnů od vzniku této povinnosti. Stejně tak musí pracovníka odhlásit, pokud jeho příjem klesne pod stanovený limit. Nedodržení těchto povinností může vést k sankčním postihům ze strany správy sociálního zabezpečení.

Pro správný výpočet sociálního pojištění je také důležité zohlednit maximální vyměřovací základ, který je stanoven pro každý kalendářní rok. V roce 2024 činí tento strop 1.935.552 Kč. Po dosažení této hranice se již sociální pojištění neodvádí, což se však týká především vysokopříjmových skupin pracovníků.

Sociální pojištění z DPČ také zajišťuje pracovníkovi nárok na různé dávky sociálního zabezpečení. Při splnění podmínek může vzniknout nárok na nemocenské, peněžitou pomoc v mateřství, ošetřovné či vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Tyto dávky se vypočítávají z příjmů, ze kterých bylo odvedeno pojistné, a jejich výše tedy přímo souvisí s výší odvedeného pojistného.

Hranice příjmu pro povinné odvody

Pro dohodu o pracovní činnosti (DPČ) platí specifická pravidla týkající se odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Klíčovou hranicí je částka 4.000 Kč měsíčně, která určuje, zda zaměstnanec a zaměstnavatel musí odvádět povinné pojistné či nikoli. Pokud měsíční příjem z DPČ nepřesáhne tuto částku, nevzniká povinnost platit sociální ani zdravotní pojištění.

V případě, že příjem z DPČ přesáhne hranici 4.000 Kč za měsíc, vzniká povinnost odvádět jak sociální, tak zdravotní pojištění. Zaměstnavatel v takovém případě odvádí 24,8 % na sociální pojištění a 9 % na zdravotní pojištění z hrubé mzdy. Zaměstnanec pak odvádí 6,5 % na sociální pojištění a 4,5 % na zdravotní pojištění ze své hrubé mzdy. Je důležité si uvědomit, že tato hranice se posuzuje pro každý měsíc samostatně.

Specifická situace nastává, když má zaměstnanec více DPČ u různých zaměstnavatelů. V takovém případě se příjmy z jednotlivých dohod nesčítají a každá dohoda se posuzuje samostatně. To znamená, že může mít například tři DPČ, každou na 3.900 Kč, a stále nebude muset odvádět pojistné ani z jedné z nich, protože jednotlivě nepřekračují limit 4.000 Kč.

Pro zdravotní pojištění platí ještě další důležitá pravidla. Pokud není zaměstnanec pojištěn z jiného titulu (například jako zaměstnanec na hlavní pracovní poměr, OSVČ nebo není za něj plátcem pojistného stát), musí si zdravotní pojištění platit sám jako samoplátce, a to i v případě, že jeho příjem z DPČ nepřekračuje uvedenou hranici 4.000 Kč.

Zaměstnavatel má povinnost sledovat výši příjmu a v případě překročení hranice 4.000 Kč zaměstnance přihlásit k pojištění. Stejně tak musí zaměstnance odhlásit v měsíci, kdy příjem poklesne pod tuto hranici. Změny je nutné nahlásit příslušné správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně do 8 dnů od vzniku této skutečnosti.

V praxi je také důležité počítat s tím, že pokud se příjem pohybuje kolem hranice 4.000 Kč, může být výhodnější nastavit ho mírně pod tento limit, aby nevznikla povinnost odvádět pojistné. Na druhou stranu je třeba zvážit, že neúčast na sociálním pojištění znamená, že se tato doba nezapočítává do důchodového pojištění a zaměstnanec nemá nárok na dávky nemocenského pojištění.

Pro rok 2024 zůstává hranice 4.000 Kč zachována, ale je třeba sledovat případné legislativní změny, které by mohly tuto částku v budoucnu upravit. Překročení hranice byť jen o jednu korunu znamená povinnost odvést pojistné z celé částky, nikoli jen z části převyšující limit.

Rozdíly mezi DPČ a pracovní smlouvou

Při porovnání dohody o pracovní činnosti (DPČ) a klasické pracovní smlouvy existuje několik zásadních rozdílů, které je třeba znát. U DPČ je maximální rozsah práce omezen na polovinu stanovené týdenní pracovní doby, což v průměru znamená nejvýše 20 hodin týdně. Toto omezení se posuzuje v průměru za celou dobu trvání dohody, nejdéle však za 52 týdnů.

V oblasti sociálního a zdravotního pojištění platí, že pokud měsíční příjem z DPČ přesáhne 4.000 Kč, vzniká povinnost odvádět pojistné. U pracovní smlouvy se pojistné odvádí vždy, bez ohledu na výši příjmu. Zaměstnavatel musí za pracovníka na DPČ odvádět sociální a zdravotní pojištění pouze v měsících, kdy jeho příjem překročí stanovený limit. To může být výhodné pro zaměstnavatele z hlediska nákladů, ale pro zaměstnance to znamená, že v měsících s nižším příjmem mu nevzniká účast na nemocenském pojištění.

Další významný rozdíl spočívá v nárocích na dovolenou. Zatímco u pracovní smlouvy má zaměstnanec ze zákona nárok na minimálně čtyři týdny dovolené ročně, u DPČ tento nárok automaticky nevzniká. Zaměstnavatel může dovolenou poskytnout dobrovolně, ale není to jeho povinnost. Podobně je tomu i s příplatky za práci přesčas, o víkendech či svátcích - u pracovní smlouvy jsou garantovány zákonem, u DPČ záleží na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Z hlediska ukončení pracovního vztahu je DPČ flexibilnější. Výpovědní doba u DPČ činí 15 dní, zatímco u pracovní smlouvy jsou to minimálně dva měsíce. Navíc u DPČ není zaměstnavatel vázán zákonnými důvody pro výpověď jako u pracovní smlouvy. To poskytuje oběma stranám větší volnost, ale zároveň menší jistotu dlouhodobého pracovního vztahu.

V oblasti pracovních podmínek a bezpečnosti práce platí pro oba typy vztahů stejná pravidla. Zaměstnavatel musí zajistit bezpečné pracovní prostředí a školení BOZP bez ohledu na typ smlouvy. Rozdíl je však v odpovědnosti za svěřené hodnoty - u pracovní smlouvy lze uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti, u DPČ to možné není.

Významným aspektem je také evidence pracovní doby. U DPČ musí zaměstnavatel vést evidenci odpracované doby, aby bylo možné kontrolovat dodržování limitu poloviny stanovené týdenní pracovní doby. U pracovní smlouvy je evidence pracovní doby samozřejmostí, ale slouží především k výpočtu mzdy a kontrole dodržování zákonných přestávek a odpočinku.

Pro účely podpory v nezaměstnanosti se doba práce na DPČ započítává do důchodového pojištění pouze v měsících, kdy příjem přesáhl rozhodnou částku. U pracovní smlouvy se započítává celá doba trvání pracovního poměru. To může být důležité pro budoucí nárok na důchod nebo podporu v nezaměstnanosti.

Nárok na nemocenské dávky při DPČ

Zaměstnanci pracující na dohodu o pracovní činnosti (DPČ) mají za určitých podmínek nárok na nemocenské dávky, což je důležitý aspekt sociálního zabezpečení. Základní podmínkou pro vznik nároku na nemocenské je účast na nemocenském pojištění, která vzniká, pokud měsíční příjem z DPČ přesáhne částku 3500 Kč. Tato hranice je klíčová pro celý systém sociálního zabezpečení při práci na DPČ.

Pokud je splněna podmínka účasti na nemocenském pojištění, zaměstnanec má nárok na všechny dávky nemocenského pojištění stejně jako zaměstnanec v pracovním poměru. Mezi tyto dávky patří nemocenské, ošetřovné, peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Je důležité si uvědomit, že nárok na tyto dávky trvá i po skončení zaměstnání v tzv. ochranné lhůtě, která činí 7 kalendářních dnů.

Pro výpočet nemocenských dávek se použije stejný postup jako u klasického pracovního poměru. Výše dávky se stanoví z průměrného denního příjmu za rozhodné období, kterým je zpravidla 12 kalendářních měsíců před vznikem sociální události. V případě DPČ je třeba počítat s tím, že příjem může být nepravidelný, což může ovlivnit výši dávek.

Zaměstnavatel má povinnost odvádět za zaměstnance na DPČ pojistné na sociální zabezpečení ve výši 24,8 % z hrubé mzdy a zaměstnanec přispívá 6,5 %. Zdravotní pojištění činí 13,5 %, přičemž zaměstnavatel hradí 9 % a zaměstnanec 4,5 %. Tyto odvody jsou základem pro budoucí nárok na nemocenské dávky.

V případě pracovní neschopnosti má zaměstnanec na DPČ nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele první dva týdny nemoci, od 15. dne pak přechází na nemocenské dávky od správy sociálního zabezpečení. První tři dny pracovní neschopnosti jsou takzvané karenční dny, během kterých nenáleží žádná náhrada příjmu.

Pro získání nároku na peněžitou pomoc v mateřství musí být splněna podmínka účasti na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech před nástupem na mateřskou dovolenou. U DPČ je možné tento nárok získat i kombinací více zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti.

Při souběhu více DPČ u různých zaměstnavatelů se pro účely nemocenského pojištění posuzuje každý pracovněprávní vztah samostatně. To znamená, že zaměstnanec může být účasten nemocenského pojištění z každé dohody zvlášť, pokud v každé z nich dosáhne rozhodného příjmu. V takovém případě má nárok na dávky z každého pojištění samostatně.

Je také důležité zmínit, že v případě ukončení DPČ a následného vzniku pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě se nemocenské vypočítává z příjmů dosažených v posledním zaměstnání. Proto je vhodné si tyto skutečnosti ohlídat a případně konzultovat svou situaci s příslušnou správou sociálního zabezpečení.

Pravidla pro souběh více DPČ

Při souběhu více dohod o pracovní činnosti je třeba věnovat zvýšenou pozornost pravidlům týkajícím se odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Pokud zaměstnanec pracuje na základě více DPČ u různých zaměstnavatelů, posuzuje se každá dohoda samostatně. To znamená, že rozhodný příjem 3 500 Kč se sleduje u každé dohody zvlášť. V praxi tak může nastat situace, kdy zaměstnanec má například tři DPČ, každou s příjmem 3 000 Kč, a přestože jeho celkový měsíční příjem činí 9 000 Kč, nebude z žádné dohody odvádět pojistné, protože jednotlivě nepřesahují stanovený limit.

V případě více DPČ u stejného zaměstnavatele se však situace významně mění. Příjmy ze všech dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele se pro účely pojistného sčítají. Pokud tedy má zaměstnanec u jednoho zaměstnavatele dvě DPČ, každou například na 2 000 Kč měsíčně, vzniká mu účast na pojištění, protože součet příjmů 4 000 Kč překračuje rozhodnou částku 3 500 Kč. Zaměstnavatel je v takovém případě povinen odvádět pojistné z celkového příjmu ze všech dohod.

Specifická situace nastává při kombinaci DPČ s pracovním poměrem u stejného zaměstnavatele. Pokud je zaměstnanec současně v pracovním poměru, kde je účasten nemocenského pojištění, vzniká mu povinnost odvodu pojistného i z DPČ bez ohledu na výši příjmu. To platí i pro případy, kdy příjem z DPČ nedosahuje rozhodné částky 3 500 Kč. Zaměstnavatel musí v těchto případech odvádět pojistné ze všech příjmů.

Pro správné posouzení účasti na pojištění je důležité sledovat také časové rozložení práce v rámci jednotlivých dohod. Pokud se doba trvání dohod překrývá, aplikují se výše uvedená pravidla pro souběh. Pokud však dohody na sebe časově navazují, posuzuje se každá samostatně. Zaměstnavatel musí pečlivě evidovat všechny uzavřené dohody a jejich příjmy, aby správně stanovil vyměřovací základ pro odvod pojistného.

V oblasti zdravotního pojištění platí obdobná pravidla jako u sociálního pojištění. Je však třeba upozornit, že u zdravotního pojištění neexistuje možnost být pojištěn více než jednou. Pokud je tedy zaměstnanec účasten zdravotního pojištění z titulu pracovního poměru nebo jiné činnosti, další účast na zdravotním pojištění z DPČ již nemá vliv na jeho pojistný status. Přesto musí zaměstnavatel odvádět pojistné podle stejných pravidel jako u sociálního pojištění.

Při ukončení některé z dohod je nutné správně vyhodnotit, zda a jak se změní povinnost odvodu pojistného z ostatních trvajících dohod. Změna může nastat zejména v případech, kdy součet příjmů ze zbývajících dohod klesne pod rozhodnou částku. V takovém případě účast na pojištění zaniká, pokud není splněna jiná podmínka pro účast na pojištění.

Roční zúčtování zdravotního pojištění u DPČ

U dohody o pracovní činnosti (DPČ) je povinnost provést roční zúčtování zdravotního pojištění, pokud příjem přesáhne rozhodnou částku. Zaměstnavatel musí provést zúčtování do 30. dubna následujícího roku za předchozí kalendářní rok. Toto zúčtování se týká všech zaměstnanců, kteří pracovali na DPČ a jejich měsíční příjem překročil částku 4.000 Kč (pro rok 2024).

Proces ročního zúčtování začíná tím, že zaměstnavatel shromáždí veškeré údaje o vyměřovacích základech zaměstnance za jednotlivé měsíce. Do vyměřovacího základu se započítávají všechny příjmy, které podléhají odvodu zdravotního pojištění. V případě DPČ se jedná o měsíce, kdy příjem přesáhl stanovenou hranici. Zaměstnavatel následně provede výpočet celkového ročního vyměřovacího základu a porovná ho s minimálním vyměřovacím základem stanoveným pro daný rok.

V situaci, kdy zaměstnanec pracoval na DPČ pouze část roku, je nutné zohlednit pouze ty měsíce, ve kterých činnost skutečně vykonával. Důležité je také započítat případné souběhy více zaměstnání nebo různých typů pracovních poměrů. Pokud zaměstnanec v průběhu roku pracoval u více zaměstnavatelů na DPČ, každý z nich musí provést zúčtování samostatně za období, kdy u něj zaměstnanec pracoval.

Zdravotní pojišťovna má právo provést kontrolu správnosti provedeného ročního zúčtování. V případě zjištění nedoplatku je zaměstnavatel povinen tento nedoplatek odvést příslušné zdravotní pojišťovně. Naopak, pokud vznikne přeplatek, může zaměstnavatel požádat o jeho vrácení. Zaměstnanec má právo být informován o výsledku ročního zúčtování a případných doplatcích či přeplatcích.

Specifickou situací je případ, kdy zaměstnanec pracuje současně jako OSVČ nebo má jiné příjmy. V takovém případě se musí při ročním zúčtování zohlednit všechny tyto příjmy a jejich vliv na celkovou výši zdravotního pojištění. Zaměstnavatel je povinen vystavit zaměstnanci potvrzení o provedeném ročním zúčtování, které může zaměstnanec potřebovat pro další účely, například pro komunikaci se zdravotní pojišťovnou nebo při podávání daňového přiznání.

V případě ukončení DPČ v průběhu roku musí zaměstnavatel provést zúčtování ke dni ukončení pracovního poměru. Toto mimořádné zúčtování se provádí obdobným způsobem jako roční zúčtování, pouze se vztahuje na kratší období. Zaměstnavatel je povinen vystavit zaměstnanci potvrzení o výši příjmů a odvedených zálohách na zdravotní pojištění, které může zaměstnanec potřebovat pro svého nového zaměstnavatele nebo pro zdravotní pojišťovnu.

Odvody při práci důchodců na DPČ

Pracující důchodci, kteří se rozhodnou pro práci na dohodu o pracovní činnosti (DPČ), musí počítat s určitými specifiky v oblasti odvodů na sociální a zdravotní pojištění. U DPČ vzniká účast na pojištění při výdělku přesahujícím 3500 Kč měsíčně. Tato hranice je klíčová pro stanovení povinnosti odvádět pojistné.

Starobní důchodci pracující na DPČ mají v oblasti odvodů několik možností. Pokud jejich měsíční příjem nepřesáhne zmíněnou částku 3500 Kč, nemusí odvádět ani sociální, ani zdravotní pojištění. V případě překročení této hranice se situace mění. Zaměstnavatel je povinen odvádět pojistné na sociální zabezpečení ve výši 24,8 % z hrubé mzdy a zaměstnanec přispívá 6,5 %. U zdravotního pojištění činí odvod zaměstnavatele 9 % a zaměstnance 4,5 % z hrubé mzdy.

Pro pracující důchodce je důležité vědět, že mohou požádat o vynětí z důchodového pojištění, i když jejich příjem překračuje stanovený limit. Tato možnost se vztahuje pouze na starobní důchodce, nikoli na příjemce invalidních důchodů. Vynětí z důchodového pojištění musí být písemně dohodnuto se zaměstnavatelem a lze jej aplikovat pouze na budoucí období, nikoli zpětně.

Zdravotní pojištění představuje specifickou kategorii, protože starobní důchodci jsou považováni za státní pojištěnce. To znamená, že stát za ně hradí pojistné, pokud nemají příjmy ze zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti. V případě práce na DPČ s příjmem nad 3500 Kč měsíčně však vzniká povinnost odvádět zdravotní pojištění standardním způsobem.

Zaměstnavatelé musí důsledně sledovat výši odměn u pracujících důchodců na DPČ, protože překročení hranice 3500 Kč znamená povinnost přihlásit zaměstnance k pojištění. Tato povinnost vzniká od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém bylo dosaženo rozhodného příjmu. Stejně tak musí zaměstnavatel zaměstnance odhlásit v případě, že jeho příjem klesne pod stanovený limit.

Pro důchodce může být výhodné rozložit si práci tak, aby jejich měsíční příjem nepřekračoval hranici 3500 Kč, čímž se vyhnou povinným odvodům. Je však třeba mít na paměti, že taková strategie může mít vliv na výši případné valorizace důchodu, protože doba pojištění a výše odvodů mohou ovlivnit budoucí výpočet důchodových dávek.

V případě souběhu více DPČ u různých zaměstnavatelů se příjmy pro účely pojištění posuzují u každého zaměstnavatele samostatně. To znamená, že důchodce může mít teoreticky více DPČ s příjmy do 3500 Kč měsíčně, aniž by vznikla povinnost odvádět pojistné. Tato skutečnost však nesmí být účelově zneužívána k obcházení povinnosti platit pojistné.

Sociální a zdravotní služby jsou jako pevný most, který spojuje lidi v nouzi s pomocí, kterou potřebují. Každá dohoda o pracovní činnosti v této oblasti je dalším pilířem tohoto mostu.

Karolína Dvořáková

Změny v sazbách odvodů pro rok

V rámci dohody o pracovní činnosti (DPČ) došlo v letošním roce k významným změnám v oblasti odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Nově se zvýšila hranice rozhodného příjmu pro účast na pojištění na 4.000 Kč měsíčně. Tato úprava má přímý dopad na zaměstnance i zaměstnavatele, kteří musí pečlivě sledovat výši měsíční odměny pro správné stanovení odvodových povinností.

Zaměstnavatelé jsou povinni odvádět za své zaměstnance pracující na DPČ pojistné na sociální zabezpečení ve výši 24,8 % z hrubé mzdy, přičemž zaměstnanec přispívá 6,5 % ze své hrubé mzdy. V případě zdravotního pojištění činí odvod zaměstnavatele 9 % a zaměstnanec hradí 4,5 % z hrubé mzdy. Tyto sazby zůstávají pro následující období neměnné, změnila se však metodika jejich výpočtu a aplikace.

Významnou novinkou je také úprava v oblasti nemocenského pojištění, kde vzniká účast na pojištění automaticky při překročení rozhodného příjmu. To znamená, že zaměstnanci s příjmem nad stanovenou hranici mají nárok na dávky nemocenského pojištění, včetně nemocenské, ošetřovného či peněžité pomoci v mateřství. Tato změna přináší větší sociální jistotu pro pracovníky na DPČ.

Pro zaměstnavatele je důležité správně vyhodnocovat měsíční příjmy zaměstnanců, protože při překročení rozhodné částky vzniká povinnost odvodu pojistného zpětně od počátku měsíce. Systém vykazování a odvodu pojistného zůstává zachován - zaměstnavatel je povinen měsíčně předkládat přehledy o výši pojistného příslušným institucím a zajistit včasné odvody.

V případě souběhu více dohod o pracovní činnosti u různých zaměstnavatelů se posuzuje každá dohoda samostatně. To znamená, že rozhodný příjem se sleduje u každého zaměstnavatele zvlášť, což může být výhodné pro zaměstnance pracující na více DPČ současně. Zaměstnavatelé však musí věnovat zvýšenou pozornost evidenci těchto souběhů pro správné plnění odvodových povinností.

Pro rok došlo také k úpravě administrativních postupů souvisejících s evidencí a hlášením změn. Zaměstnavatelé jsou nově povinni elektronicky komunikovat s okresní správou sociálního zabezpečení, což zahrnuje přihlašování a odhlašování zaměstnanců k pojištění i předkládání měsíčních přehledů. Tato digitalizace má přispět k efektivnější správě pojistného a snížení administrativní zátěže.

V oblasti zdravotního pojištění zůstává zachována povinnost zaměstnavatele hradit pojistné i za kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec čerpá neplacenou dovolenou nebo má neomluvenou absenci. Toto pravidlo platí i pro DPČ s příjmem nad rozhodnou částku, což může představovat dodatečnou finanční zátěž pro zaměstnavatele.