Severokorejský won: Příběh měny v nejizolovanější zemi světa

Historie severokorejského wonu od roku 1947

Severokorejský won byl zaveden v roce 1947 jako následník korejského jenu, který byl používán během japonské okupace Koreje. První emise wonu byla provedena Centrální bankou Severní Koreje v poměru 1:1 k tehdejšímu jenu. Toto měnové opatření bylo součástí širších ekonomických reforem, které měly za cíl stabilizovat poválečnou ekonomiku země a vymanit se z japonského měnového vlivu.

V roce 1959 došlo k první významné měnové reformě, kdy byl zaveden nový won v poměru 100:1 ke starému wonu. Tato reforma byla součástí ekonomické strategie Kim Il-sunga, která měla za cíl posílit centrálně plánovanou ekonomiku a omezit soukromé podnikání. Reforma významně zasáhla především drobné obchodníky a zemědělce, kteří přišli o značnou část svých úspor.

Další zásadní měnová reforma proběhla v roce 1979, kdy došlo k výměně bankovek, ale bez změny denominace. Toto opatření mělo především technický charakter a souviselo s modernizací platebního systému. V průběhu 80. let se severokorejský won potýkal s rostoucí inflací, která byla důsledkem neefektivního hospodaření státu a izolace od světových trhů.

Nejdramatičtější změna přišla v roce 2009, kdy režim Kim Čong-ila provedl měnovou reformu, při níž bylo možné vyměnit staré bankovky za nové pouze v omezeném množství. Konkrétně bylo možné vyměnit maximálně 100 000 wonů na osobu, přičemž směnný kurz byl stanoven na 100:1. Tato reforma měla katastrofální důsledky pro obyvatelstvo, které prakticky přišlo o své úspory. Mnoho lidí se ocitlo bez prostředků a reforma vedla k významnému prohloubení ekonomické krize v zemi.

V následujících letech se severokorejská měna potýkala s hyperinflací a drastickým poklesem kupní síly. Na černém trhu se začal masivně používat čínský jüan a americký dolar, což vedlo k vytvoření paralelní ekonomiky. Oficiální směnný kurz stanovený státem se výrazně lišil od reálného kurzu na černém trhu, kde byl won obchodován za zlomek své oficiální hodnoty.

V současnosti existuje v Severní Koreji komplexní systém různých měn a platebních prostředků. Zatímco běžní občané používají severokorejské wony, zahraniční návštěvníci musí používat speciální měnu určenou pro cizince. Tento duální systém odráží snahu režimu kontrolovat přístup k zahraniční měně a udržet ekonomickou stabilitu. Severokorejský won zůstává jednou z nejizolovanějších měn na světě, jejíž reálná hodnota je těžko určitelná vzhledem k uzavřenosti ekonomiky a omezenému přístupu k informacím.

Měnová reforma 2009 a její dopady

V listopadu 2009 provedla severokorejská vláda radikální měnovou reformu, která měla dramatický dopad na ekonomiku země i životy běžných občanů. Reforma spočívala v denominaci severokorejského wonu v poměru 100:1, přičemž obyvatelé měli pouze týden na výměnu starých bankovek za nové. Toto opatření bylo oficiálně prezentováno jako způsob boje proti inflaci a posílení státní kontroly nad ekonomikou, ve skutečnosti však mělo především omezit rostoucí vliv neoficiálních tržišť a soukromého podnikání.

Obyvatelé mohli vyměnit pouze omezené množství hotovosti, konkrétně maximálně 100 000 wonů na domácnost, což v té době odpovídalo přibližně 30 americkým dolarům. Veškeré úspory přesahující tento limit byly zkonfiskovány, což vedlo k masivním ztrátám především u těch, kteří si během předchozích let našetřili značné částky z neoficiálního podnikání. Reforma tak de facto připravila mnoho Severokorejců o jejich životní úspory.

Bezprostředním důsledkem reformy byl prudký nárůst cen základních potravin a spotřebního zboží. Na černém trhu se hodnota nového wonu rychle propadla a mnoho obchodníků přestalo přijímat domácí měnu, preferujíc čínské juany nebo americké dolary. To vedlo k další destabilizaci již tak křehké ekonomiky a prohloubení nedůvěry obyvatel ve státní měnu.

Vláda byla nucena částečně ustoupit od původních restriktivních opatření a postupně zvýšila limity pro výměnu peněz. Přesto reforma způsobila významné sociální nepokoje a vedla k posílení dolarizace ekonomiky. Mnoho Severokorejců začalo ještě více spoléhat na paralelní ekonomiku a ukládání úspor v zahraničních měnách, především v čínských juanech.

Dlouhodobým důsledkem reformy bylo další oslabení důvěry obyvatel v oficiální ekonomický systém a posílení role neoficiálních tržišť. Paradoxně tak reforma, která měla posílit státní kontrolu nad ekonomikou, vedla k jejímu dalšímu oslabení. Severokorejský won ztratil značnou část své hodnoty a funkce uchovatele hodnoty, což přetrvává dodnes.

Reforma také významně ovlivnila vztahy se zahraničím, především s Čínou, která byla nucena reagovat na ekonomickou nestabilitu svého souseda. Čínští obchodníci začali ve zvýšené míře požadovat platby v juanech nebo dolarech, což dále oslabilo pozici severokorejského wonu v přeshraničním obchodě.

V následujících letech se ukázalo, že reforma nepřinesla očekávané výsledky v podobě stabilizace ekonomiky a posílení centrální kontroly. Naopak přispěla k prohloubení ekonomických problémů země a vedla k další fragmentaci měnového systému, kdy vedle oficiální měny funguje paralelní systém založený na zahraničních měnách.

Současný kurz a směnitelnost wonu

Severokorejský won je v současné době charakterizován značně komplikovaným systémem směnných kurzů a omezenou směnitelností. Oficiální kurz stanovený severokorejskou centrální bankou se výrazně liší od skutečné tržní hodnoty měny. Zatímco státem stanovený kurz se pohybuje kolem 100 wonů za americký dolar, na černém trhu se jeden dolar běžně směňuje za několik tisíc wonů. Tato výrazná diskrepance odráží skutečnou ekonomickou situaci země a nedůvěru obyvatel v oficiální měnový systém.

Směnitelnost wonu je striktně regulována státem a pro běžné občany je prakticky nemožné legálně směnit wony za zahraniční měny. Turisté a zahraniční návštěvníci musí používat speciální měnu určenou pro cizince, takzvané FEC (Foreign Exchange Certificates) nebo přímo zahraniční měny jako jsou čínské juany, eura či americké dolary. V zemi existuje paralelní ekonomika, kde se běžně používají zahraniční měny, především čínský juan, který se stal de facto druhou měnou v zemi.

Severokorejská vláda se v posledních letech pokusila o několik měnových reforem, nejznámější proběhla v roce 2009, kdy došlo k denominaci wonu v poměru 100:1. Tato reforma však způsobila značné ekonomické problémy a vedla k další destabilizaci měny. Mnoho obyvatel přišlo o své úspory a důvěra v národní měnu byla ještě více otřesena. Od té doby se většina významných transakcí v zemi realizuje v zahraničních měnách, zatímco won se používá především pro menší každodenní nákupy.

V praxi existuje v Severní Koreji několikaúrovňový systém směnných kurzů. Kromě oficiálního kurzu existuje také obchodní kurz používaný při mezinárodních transakcích a různé neoficiální kurzy na černém trhu. Tento složitý systém vytváří významné příležitosti pro spekulace a korupci, což dále podkopává stabilitu měny. Zahraniční návštěvníci musí své transakce provádět v určených směnárnách a hotelech, kde jsou kurzy značně nevýhodné ve srovnání s reálnou hodnotou měny.

Ekonomičtí experti odhadují, že skutečná hodnota severokorejského wonu je výrazně nižší, než jakou prezentují oficiální zdroje. Nestabilita měny a její omezená směnitelnost významně komplikují jakékoliv snahy o ekonomickou modernizaci země a přilákání zahraničních investic. Současný stav měnového systému je jednou z hlavních překážek ekonomického rozvoje Severní Koreje a jeho reforma by byla klíčovým krokem k případnému otevření ekonomiky. Nicméně, vzhledem k politické situaci a současnému vedení země se v blízké budoucnosti nepředpokládají žádné významné změny v měnovém systému.

Bankovky a mince v oběhu

V současné době jsou v Severní Koreji v oběhu bankovky a mince severokorejského wonu, které představují oficiální platidlo země. Bankovky jsou tištěny v nominálních hodnotách 5, 10, 50, 100, 200, 500, 1000, 2000 a 5000 wonů. Každá bankovka má charakteristický design, který odráží severokorejskou kulturu a ideologii. Na bankovkách jsou zobrazeny významné osobnosti severokorejské historie, především Kim Il-sung a Kim Jong-il, ale také důležité památky a symboly země.

Mince severokorejského wonu jsou raženy v hodnotách 1, 5, 10, 50 čonů a 1 won. V praxi se však mince používají velmi zřídka, především kvůli vysoké inflaci, která v zemi panuje. Většina běžných transakcí se proto uskutečňuje pomocí bankovek vyšších nominálních hodnot. Design mincí obvykle zobrazuje státní znak KLDR nebo významné budovy a památníky.

Zvláštností severokorejského měnového systému je existence dvou paralelních měn - jedna pro místní obyvatele a druhá pro zahraniční návštěvníky. Turisté a cizinci musí používat speciální měnu určenou pro zahraniční transakce, zatímco běžní občané používají standardní severokorejský won. Tento duální systém je součástí přísné kontroly státu nad ekonomikou a finančními toky.

Kvalita tisku bankovek se v průběhu let významně zlepšila. Současné bankovky obsahují různé ochranné prvky, včetně vodoznaků, speciálních vláken a hologramů, které mají zabránit padělání. Nejnovější série bankovek byla uvedena do oběhu v roce 2009, kdy proběhla měnová reforma. Tato reforma měla významný dopad na obyvatelstvo, protože výrazně omezila množství peněz, které si mohli občané vyměnit.

Zajímavostí je, že některé nominální hodnoty bankovek nesou portréty významných revolučních vůdců nebo zobrazují důležitá místa spojená s revoluční historií země. Například na bankovce 5000 wonů je zobrazen rodný dům Kim Il-sunga v Mangjongde. Barvy bankovek jsou pečlivě voleny podle severokorejské symboliky, přičemž převládají odstíny červené, modré a zelené.

V praxi se běžní občané Severní Koreje stále častěji uchylují k používání zahraničních měn, především čínského jüanu a amerického dolaru, a to navzdory oficiálním zákazům. Tento trend je způsoben nestabilitou domácí měny a omezenou důvěrou v severokorejský won. Státní orgány se snaží tento jev potlačit různými restrikcemi a kontrolami, ale v praxi se jim to příliš nedaří.

Systém oběhu bankovek a mincí je v Severní Koreji přísně kontrolován centrální bankou, která je přímo podřízena státnímu vedení. Veškeré změny v designu či nominálních hodnotách musí být schváleny nejvyššími orgány státu. Tato kontrola je součástí celkové ekonomické politiky země, která je založena na centrálně plánovaném hospodářství.

Státní kontrola měny a černý trh

Severokorejský režim uplatňuje přísnou kontrolu nad měnovým systémem, což vede k vytvoření komplexního černého trhu s měnami. Oficiální směnný kurz wonu je státem pevně stanoven, ale jeho reálná hodnota na černém trhu je výrazně odlišná. Vláda se snaží udržet absolutní kontrolu nad měnovými transakcemi, což vytváří paralelní ekonomiku, kde obyvatelé často preferují obchodování v zahraničních měnách, především v čínských jüanech a amerických dolarech.

Státní kontrola měny se projevuje především v omezení držby zahraničních měn, což je oficiálně považováno za trestný čin. Přesto většina Severokorejců, zejména ti žijící v pohraničních oblastech s Čínou, běžně operuje s cizími měnami. Černý trh se stal nedílnou součástí severokorejské ekonomiky, kde skutečná hodnota wonu je často až stonásobně nižší než oficiální kurz stanovený státem.

V roce 2009 provedla severokorejská vláda drastickou měnovou reformu, při níž došlo k denominaci wonu v poměru 100:1. Toto opatření mělo za cíl omezit rostoucí vliv černého trhu a soukromého podnikání. Reforma však způsobila ekonomický chaos a vedla k ještě většímu rozmachu černého trhu. Mnoho obyvatel přišlo o své úspory a důvěra v národní měnu byla vážně narušena.

Státní kontrola měny zahrnuje také přísný dohled nad všemi oficiálními směnárnami a bankovními institucemi. Zahraniční návštěvníci musí používat speciální měnu určenou pro cizince, takzvané FEC (Foreign Exchange Certificates), ačkoli tento systém je v současnosti méně striktní než v minulosti. Na černém trhu se však běžně směňují různé měny za kurzy, které lépe odrážejí skutečnou ekonomickou situaci.

Severokorejské úřady pravidelně provádějí razie zaměřené na nelegální směnárníky a držitele zahraničních měn. Přesto se černému trhu daří přežívat a adaptovat se. Obchodníci vyvinuli sofistikované metody pro skrývání svých aktivit a vytvoření sítí důvěryhodných kontaktů. V některých případech jsou do těchto aktivit zapojeni i státní úředníci, kteří tak přispívají k rozšiřování šedé ekonomiky.

Existence dvojího směnného kurzu - oficiálního a černého - vytváří významné ekonomické distorze. Zatímco státní podniky musí používat oficiální kurz, který nadhodnocuje won, soukromé transakce se řídí realističtějším kurzem černého trhu. Tento systém přispívá k neefektivitě ekonomiky a vytváří příležitosti pro korupci a spekulace. Státní kontrola měny tak paradoxně posiluje význam černého trhu, který se stal nezbytným prvkem pro přežití mnoha severokorejských domácností.

Používání zahraničních měn v KLDR

V Severní Koreji existuje komplexní systém používání zahraničních měn, který je úzce spjat s oficiální měnou, severokorejským wonem. Navzdory oficiálním zákazům je v zemi běžné používání zahraničních měn, především čínského jüanu a amerického dolaru. Tento fenomén se rozvinul zejména v 90. letech během období velkého hladomoru, kdy státní distribuční systém selhal a lidé byli nuceni spoléhat na neoficiální trhy.

Na černém trhu, známém jako jangmadang, se zahraniční měny staly preferovaným platidlem díky své stabilitě a mezinárodní uznávanosti. Místní obyvatelé často schovávají úspory v zahraničních měnách, protože severokorejský won podléhá vysoké inflaci a jeho hodnota je nestabilní. Obchodníci na těchto trzích běžně přijímají čínské jüany, což je důsledkem intenzivního obchodu s Čínou, která je hlavním obchodním partnerem KLDR.

Vládní postoj k používání zahraničních měn je ambivalentní. Na jedné straně jsou oficiálně zakázané pro běžné transakce mezi občany, na druhé straně stát sám provozuje síť obchodů, kde lze platit výhradně v tvrdé měně. Tyto obchody, známé jako foreign currency shops, nabízejí dovozové zboží a luxusní předměty především vyšší třídě a zahraničním návštěvníkům.

Významnou roli v ekonomice KLDR hraje také euro, které je používáno především při mezinárodních transakcích a v diplomatických kruzích. Severokorejské firmy obchodující se zahraničím často preferují platby v eurech, částečně kvůli sankcím souvisejícím s americkým dolarem. V turistickém průmyslu, který je striktně regulován státem, jsou zahraniční návštěvníci povinni používat konvertibilní měny, přičemž místní won jim není dostupný.

Státní kontrola nad měnovým systémem vedla k vytvoření několika paralelních směnných kurzů. Existuje oficiální kurz stanovený centrální bankou, který se výrazně liší od tržního kurzu na černém trhu. Tento rozdíl může být až stonásobný, což vytváří příležitosti pro spekulace a arbitráž. Vládní úředníci a privilegované skupiny mají často přístup k výhodnějším směnným kurzům než běžní občané.

V posledních letech se režim pokusil omezit používání zahraničních měn několika měnovými reformami, nejznámější z roku 2009, která však vedla k ještě většímu chaosu a nedůvěře v domácí měnu. Důsledkem bylo paradoxně posílení role zahraničních měn v každodenním životě Severokorejců. Místní podnikatelé a obchodníci často udržují své účetnictví v čínských jüanech nebo amerických dolarech, zatímco oficiální transakce jsou vedeny v wonech.

Tento duální měnový systém odráží širší ekonomickou realitu KLDR, kde oficiální centrálně plánovaná ekonomika existuje paralelně s rozsáhlou šedou ekonomikou založenou na tržních principech. Používání zahraničních měn se stalo nedílnou součástí přežití mnoha Severokorejců a významně přispívá k fungování neoficiální ekonomiky země.

Inflace a kupní síla wonu

Severokorejský won dlouhodobě čelí významným problémům s inflací, která výrazně ovlivňuje jeho kupní sílu. Od roku 2009 měna prošla několika dramatickými obdobími hyperinflace, kdy její hodnota prudce klesala. Tento trend byl zvláště patrný po měnové reformě z konce roku 2009, která měla původně stabilizovat ekonomiku, ale ve skutečnosti vedla k ještě větším ekonomickým potížím.

Kupní síla wonu je významně ovlivněna státem řízenou ekonomikou a omezeným přístupem k mezinárodním trhům. Na černém trhu, který v Severní Koreji vzkvétá, se won často směňuje za mnohem nižší kurzy, než je oficiální státem stanovený kurz. Běžní občané se potýkají s neustálým znehodnocováním svých úspor, což vede k preferenci zahraničních měn, zejména čínského jüanu a amerického dolaru, pro uchovávání hodnoty.

Státní kontrola nad ekonomikou a centrálně plánované hospodářství významně přispívají k nestabilitě měny. Severokorejská vláda často tiskne nové peníze k financování státních výdajů, což dále prohlubuje inflační spirálu. Oficiální statistiky o míře inflace nejsou spolehlivě dostupné, ale podle odhadů zahraničních ekonomů dosahuje roční inflace v některých obdobích až stovek procent.

Situace je komplikována také existencí dvojího měnového systému, kdy vedle běžného wonu existuje také zvláštní měna určená pro zahraniční návštěvníky. Tento systém dále podkopává důvěru v národní měnu a přispívá k její nestabilitě. V každodenním životě se mnoho Severokorejců spoléhá na neoficiální směnné kurzy a černý trh, kde hodnota wonu lépe odráží skutečnou ekonomickou realitu země.

Kupní síla wonu je také významně ovlivněna mezinárodními sankcemi uvalenými na Severní Koreu. Tyto sankce omezují zahraniční obchod a přístup k mezinárodním finančním trhům, což dále oslabuje stabilitu měny. V důsledku toho jsou běžní občané nuceni hledat alternativní způsoby uchovávání hodnoty a provádění transakcí.

Ekonomické reformy z posledních let, včetně určitého uvolnění státní kontroly nad některými sektory ekonomiky, zatím nepřinesly výrazné zlepšení stability wonu. Měna zůstává vysoce volatilní a její reálná hodnota je předmětem častých výkyvů. Tento stav má přímý dopad na životní úroveň obyvatel, kteří musí čelit nejistotě ohledně budoucí hodnoty svých příjmů a úspor.

Problém inflace a nízké kupní síly wonu je dále komplikován omezeným přístupem k základnímu zboží a službám. Státem stanovené ceny často neodpovídají skutečné tržní hodnotě, což vede k vytváření paralelních cenových systémů a dalšímu oslabování důvěry v oficiální měnu. Tento začarovaný kruh ekonomické nestability a měnové nejistoty zůstává jedním z nejvýznamnějších problémů severokorejské ekonomiky.

Rozdíl mezi oficiálním a tržním kurzem

V Severní Koreji existuje výrazný rozdíl mezi oficiálním směnným kurzem, který stanovuje státní banka DPRK, a skutečným tržním kurzem, který se používá v neoficiální ekonomice. Oficiální kurz severokorejského wonu je uměle nadhodnocený a pohybuje se kolem 100 wonů za jeden americký dolar, zatímco skutečná tržní hodnota na černém trhu může dosahovat až několika tisíc wonů za dolar. Tento enormní rozdíl vytváří v zemi paralelní ekonomický systém, kde oficiální transakce probíhají za státem stanovený kurz, zatímco běžní občané jsou nuceni používat mnohem méně výhodný tržní kurz.

Severokorejský režim se dlouhodobě snaží udržet kontrolu nad měnovým systémem prostřednictvím přísné regulace, ale realita každodenního života nutí obyvatele k používání neoficiálních směnných kurzů. Na černém trhu, který se rozvinul především v pohraničních oblastech s Čínou, se won směňuje za mnohem reálnější kurzy, které lépe odrážejí skutečnou kupní sílu měny. Tento dvojí systém vytváří značné ekonomické distorze a komplikuje život běžným občanům.

Státní podniky a oficiální instituce mají přístup k preferenčnímu kurzu, což jim umožňuje získávat zahraniční měny za výhodnějších podmínek. Běžní občané jsou však odkázáni na černý trh, kde musí platit mnohem více wonů za stejné množství zahraničních měn. Tento systém tak vytváří významnou ekonomickou nerovnost mezi různými vrstvami společnosti a přispívá k dalšímu prohlubování sociálních rozdílů.

Rozdíl mezi oficiálním a tržním kurzem má také významný dopad na zahraniční obchod a investice. Zahraniční společnosti, které by chtěly v Severní Koreji podnikat, musí čelit složitému systému různých směnných kurzů, což značně komplikuje jejich finanční plánování a kalkulace. Mnohé transakce proto probíhají v čínských jüanech nebo amerických dolarech, které jsou považovány za stabilnější a důvěryhodnější měny.

Severokorejská vláda se občas pokouší řešit problém rozdílných kurzů měnovými reformami, ale tyto pokusy většinou končí neúspěchem a často vedou k ještě větším ekonomickým problémům. Poslední významná měnová reforma z roku 2009 způsobila chaos na trhu a vedla k prudkému nárůstu inflace, což ještě více prohloubilo rozdíl mezi oficiálním a tržním kurzem.

Existence dvojího kurzu také komplikuje měření skutečného stavu severokorejské ekonomiky. Oficiální statistiky používající státem stanovený kurz významně nadhodnocují ekonomickou výkonnost země, zatímco výpočty založené na tržním kurzu ukazují mnohem pesimističtější obraz. Tento rozdíl ztěžuje mezinárodním organizacím a analytikům přesné hodnocení ekonomické situace v zemi a komplikuje poskytování případné humanitární pomoci.

Význam wonu v severokorejské ekonomice

Severokorejský won představuje oficiální měnu Korejské lidově demokratické republiky, která hraje zásadní roli v centrálně plánované ekonomice země. Měna je pod přísnou kontrolou státu, který reguluje její oběh a stanovuje oficiální směnné kurzy. V praxi však existuje významný rozdíl mezi oficiálním kurzem a skutečnou hodnotou wonu na černém trhu, což vytváří komplexní ekonomickou situaci.

V severokorejské ekonomice won funguje jako primární prostředek směny v oficiálním sektoru, zejména při nákupu základních potravin a zboží prostřednictvím přídělového systému. Státní zaměstnanci dostávají platy v wonech, které mohou využívat v státem provozovaných obchodech. Nicméně, vzhledem k omezené dostupnosti zboží v oficiální distribuční síti se paralelně rozvinul rozsáhlý černý trh, kde won konkuruje zahraničním měnám, především čínskému jüanu a americkému dolaru.

Měnová reforma z roku 2009 významně ovlivnila důvěru obyvatel v národní měnu. Tato reforma, která měla za cíl potlačit inflaci a omezit činnost soukromých tržišť, vedla paradoxně k ještě větší nedůvěře v won a posílení role zahraničních měn v každodenních transakcích. Obyvatelé začali ve větší míře uchovávat své úspory v zahraničních měnách, což dále oslabilo pozici wonu.

V současnosti won plní důležitou funkci v rámci státní kontroly nad ekonomikou. Prostřednictvím měnové politiky se vláda snaží řídit ekonomickou aktivitu a udržovat sociální stabilitu. Státní podniky operují primárně s wony, zatímco zahraniční obchod probíhá převážně v jiných měnách. Tento duální systém vytváří specifickou ekonomickou dynamiku, kde oficiální ekonomika funguje paralelně s neformální.

Won také slouží jako nástroj propagandy a symbol národní suverenity. Na bankovkách jsou zobrazeny významné historické památky, revoluční symboly a portréty vůdců Kim Il-sunga a Kim Jong-ila, což podtrhuje ideologický význam měny. Stabilita wonu je prezentována jako důkaz ekonomické soběstačnosti země, přestože realita je značně odlišná.

V posledních letech se význam wonu v každodenním životě Severokorejců postupně mění. S rostoucím vlivem tržních mechanismů a rozvojem tzv. jangmadangu (neformálních tržišť) se zvyšuje role alternativních měn. Přesto won zůstává klíčovým nástrojem státní ekonomické kontroly a symbolem centrálně plánovaného hospodářství. Jeho budoucnost je úzce spjata s případnými ekonomickými reformami a mírou otevřenosti severokorejské ekonomiky vůči světu.

Peníze v Severní Koreji jsou jako stíny na zdi - vidíš je, ale nemůžeš se jich dotknout, protože patří jen těm nahoře

Zdislava Procházková

Tisk bankovek a ochranné prvky

Severokorejské bankovky jsou tištěny v Státní tiskárně cenin v Pchjongjangu, která je přísně střeženým objektem. Proces tisku bankovek podléhá nejpřísnějším bezpečnostním opatřením a je považován za státní tajemství. Tiskárna využívá kombinaci tradičních tiskařských technik a moderních technologií, přičemž většina zařízení pochází z Číny a Ruska.

Ochranné prvky severokorejského wonu jsou ve srovnání s mezinárodními standardy relativně jednoduché, což je částečně způsobeno omezenými technologickými možnostmi země. Hlavním ochranným prvkem je vodoznak, který je viditelný při průsvitu bankovky proti světlu. Na bankovkách vyšších nominálních hodnot se objevují také holografické prvky, které byly zavedeny při měnové reformě v roce 2009.

Papír používaný pro tisk bankovek obsahuje speciální vlákna, která jsou viditelná pod UV světlem. Tato vlákna jsou náhodně rozmístěna v papíru a slouží jako jeden z hlavních identifikačních prvků pravosti bankovek. Důležitým bezpečnostním prvkem je také mikrotext, který je vytištěn na různých místech bankovky a obsahuje obvykle politická hesla nebo názvy významných míst KLDR.

Barvy používané při tisku bankovek jsou speciálně míchané a obsahují fluorescenční pigmenty, které při osvícení UV světlem vykazují charakteristickou záři. Každá nominální hodnota má svou specifickou barevnou kombinaci, přičemž nejvyšší hodnoty jsou tištěny s využitím nejsofistikovanějších ochranných prvků.

Zajímavostí je použití tzv. soutiskové značky, která je viditelná při průsvitu bankovky a vytváří kompletní obrazec pouze při přesném soutisku obou stran. Tento prvek je particularly účinný proti jednoduchému kopírování. Na bankovkách se také objevují reliéfní prvky, které jsou vytvořeny speciální tiskovou technikou a jsou hmatatelné.

Severokorejské bankovky obsahují také skryté prvky viditelné pouze pod infračerveným světlem. Tyto prvky jsou používány především bankovními institucemi a státními orgány pro ověření pravosti bankovek. Design bankovek je charakteristický svým socialistickým realismem a obsahuje portréty Kim Il-sunga a Kim Čong-ila, stejně jako významné národní symboly a památky.

V posledních letech došlo k modernizaci tiskařských procesů, především v souvislosti se snahou o potlačení padělání měny. Byly zavedeny nové technologie tisku, včetně využití opticky proměnlivých barev a mikroperforace. Přesto však severokorejský won zůstává z hlediska ochranných prvků za většinou světových měn, což je dáno především izolací země a omezeným přístupem k nejmodernějším technologiím v oblasti tisku cenin.

Vlastnost	Severokorejský won (KPW)	Jihokorejský won (KRW)
Měnový kód	KPW	KRW
Symbol	₩	₩
Dílčí jednotka	čon (1/100)	čon (1/100)
Vydávající instituce	Centrální banka KLDR	Bank of Korea
Volná směnitelnost	Ne	Ano
Rok zavedení	1947	1953